Informace o nás

Destiny Brixi´s Pride - Desí

Narodila jsem se 20.9.2011 v chovatelské stanici BRIXI´S-PRIDE u chovatelky paní Zuzany Brixí, Pamětník 29 poblíž Chlumce nad Cidlinou.

Jsem taková malá všudybylka - všechno mě zajímá,vše musím vidět a pokud možno i ochutnat.

u všeho musím páníčkům asistovat (jako odborný dozor).

Průkaz.původu-Destiny.pdf (888 kB)

Moji natěšení páníčkové si mě přijeli vyzvednout 16. listopadu, nastalo loučení se sourozenci a hurá do nového domova. Cesta autem proběhla bez problémů i když jsem jela autem poprvé.

Doma už mě čekal připravený pelíšek, spousta hraček a hlavně velká zahrada - to bude běhání. Nejdříve jsem musela všechno očuchat a prohlédnout. Musím říct, že se mi tu moc líbilo a hned  jsem se rozkoukala a zabydlela, takže mi nebylo ani moc smutno po mé psí rodině. Hned druhý den jsem už věděla kde mám misku s jídlem a vodou a pokračovala jsem v prozkoumávání a lumpačinách. Jen to loužičkování - to bude asi ještě nějakou dobu trochu problém. Ale protože jsem šikovná tak se v tom jistě brzy zlepším.

A jsou tady vánoce, já sice vůbec nevím co to znamená a je mi to i tak trochu jedno, ale jedna super věc na těch vánocích  je - mám všechny doma a nejsem tu sama, pořád se mnou někdo dělá blbiny a nebo se mnou hraje a pokud tu náhodou zůstanu sama, umím se taky moc hezky zabavit - okousám a roztahám všechno na co dosahnu - to je velká legrace, jen těm mojim páníčkům se to nějak nelíbí - no snad časem pochopí jak moc mě to baví. Jo a s loužičama je to už mnohem lepší, ale ještě to musím trochu doladit.

 

Tak mám za sebou první veliký výlet. Jela jsem s páníčky do Valašského Meziříčí, no cesta tam docela děs - dvakrát jsem zvracela, zpátky jsem to už zvládla v pohodě, ale stálo to za to. Poznala jsem tam tři nové psí kamarády, jejich páníčci nás vzali sebou do lesa, bohužel ten den strašně mrzlo, no mě to zas tak nevadilo, moje panička to nesla daleko hůř a to měla oproti mně několik vrstev oblečení. Páníček byl v pohodě - jako vždy. Poprvé jsem taky zkoušela aportovat bažanta, samozřejmě že mi to moc nešlo, ale až vyrostu, budu nejlepší ze všech.

Dnes mi je půl roku, páníčci mi říkají, že už jsem jejich miláček a malá, krásná slečna, tedy pokud jsem hodná a zrovna nic neprovádím, jinak mi i občas říkají, že jsem jako malá saň, to když se mi podaří okousat tapetu ze zdi, rozkousat a roznosit celý balík igelitových sáčků po bytě, rozkousat a roznosit všechny polínka od krbu nebo urvat trásně z koberce.